Okénko do historie – půjčky za socialismu

I za minulého režimu si lidé mohli půjčit oficiálně peníze. Monopol na půjčování peněz měl ovšem stát, soukromí věřitelé fungovali pouze nelegálně.

Nejznámější byla tzv. novomanželská půjčka, kterou stát poskytoval bezúročně, nebo s velmi nízkým úrokem. Málo se ví, že první byly poskytnuty již v roce 1948 jako pomoc v řešení bytové situace mladých lidí. Výše půjčky byla až 7 200 Kčs. Pro srovnání, jednalo se asi o polovinu tehdejšího průměrného ročního příjmu. Tedy ekvivalent dnešních asi 150 tisíc korun. Půjčka byla sice úročena sazbou 3,5%, ale po narození prvního dítěte se úrok rušil a navíc se snížila jistina půjčky o 1/6.

 

Více rodin, více půjček

Novomanželské půjčky se dále měnily, největší boom zažily v 70. letech 20. století, v době „baby boomu“. Tehdy je získaly přibližně ¾ novomanželů. Úvěr byl až 30 tisíc Kčs, tedy asi 1,5 násobek ročního příjmu. Přepočteno na dnešní platy se jednalo o téměř půl miliónu dnešních korun. Ke každé půjčce museli mít žadatelé ručitele, obvykle příbuzné.

Úroková sazba byla 1% na pořízení bytu, nebo 2,5% na jeho zařízení. Po narození dítěte se dluh snižoval o 2 tisíce korun a doba splatnosti prodloužila o rok. Ovšem na konci 70. let finance došly a podpora musela být výrazně redukována. V roce 1987 se zvýšila maximální výše půjček kvůli inflaci na 50 tisíc Kčs a prodloužila se doba splatnosti na 15 let.

 

A jak to bylo s bankami?

Služby drobné klientele poskytovaly dvě banky – Česká státní spořitelna a Živnostenská banka, která spravovala devizové účty občanů pracujících v zahraničí a také tuzexová konta.

Kromě novomanželských půjček poskytovaly banky úvěry na individuální a zejména družstevní výstavbu.

V dalším článků přineseme více informací o fungování bank za socialismu.